MyIdiot.net - nejnovější fotografie

Prdel

Wed, 30 Apr 2008 20:44:17 +0200

HOVNO

Barva kouzel

Sat, 19 Apr 2008 22:32:56 +0200

Ve světě, který leží na krunýři obrovské želvy, se vydává na cestu rozverná, temperamentní a neuvěřitelně výstřední výprava. Setkáte se s lakomým a naprosto neschopným čarodějem Mrakoplašem, naivním turistou Dvoukvítkem, jehož Zavazadlo za ním běhá jako pes na stovce malých nožiček, s draky, kteří existují, pokud na ně opravdu věříte, a samozřejmě dojdete až na okraj této podivné planety.

Buch!

Sat, 19 Apr 2008 22:27:33 +0200

Zeměplocha

Thu, 01 Jan 1970 01:00:00 +0100

Zeměplocha (v anglickém originále Discworld; český vydavatel na začátku 90. let tuto sérii označil jako Úžasná Zeměplocha, tohoto označení se drží dosud, nicméně není podloženo originálem a jinde se používá jen málo) je knižní série psaná Terry Pratchettem čítající 34 knih, řadu povídek, map a různých dalších publikací odehrávající se na Zeměploše, fiktivním světě ležícím na hřbetě želvy plující vesmírem. Drží se převážně zvyklostí moderní fantasy literatury. Knihy jsou humoristické a satirické a často parodují prvky z děl Tolkiena, Roberta E. Howarda nebo H. P. Lovecrafta, ale také různé motivy z mytologie, folklóru a pohádek. Od roku 1983, kdy vyšla první kniha Barva kouzel, se série postupně rozšiřovala a inspirovala různé projekty, například zeměplošskou hudbu, komiks nebo divadelní představení (v České republice pražské Divadlo v Dlouhé). Nově vydávané knihy obvykle dosahují prvního místa v žebříčku prodejnosti v The Sunday Times; Pratchett sám byl v devadesátých letech nejprodávanějším britským autorem; později byl sice překonán knihami o Harrym Potterovi od spisovatelky J. K. Rowlingové, stále však drží rekord pro autora, jehož knihy se nejvíce kradou. V ČR knihy vydává nakladatelství Talpress a překládá je Jan Kantůrek. Kniha Muži ve zbrani získala cenu Akademie science fiction, fantasy a hororu pro nejlepší fantasy roku 1997; v letech 1995-1999 byla Zeměplocha oceňována i jako nejlepší cyklus. Jan Kantůrek strávil prakticky celá devadesátá léta jako nejlepší překladatel téže akademie.

Terry Pratchett

Thu, 01 Jan 1970 01:00:00 +0100

<h2>Životopis</h2> Pratchett se narodil v Beaconsfieldu v anglickém hrabství Bucks Davidovi a Eileen Pratchettovým. Své vzdělání připisuje High Wycombe Technical High School a Beaconsfieldské veřejné knihovně. Prvním vydaným dílem byla krátká povídka The Hades Business (Kšeft v Hádesu), uveřejněná v jeho školním časopise když mu bylo 13 a poté, v roce 1963, znovu v časopise Science Fantasy, za což obdržel 14 liber. Druhá uveřejněná práce se jmenovala Night Dweller (Noční tvor) a objevila se v 156. čísle časopisu New Worlds v listopadu 1965. Po odchodu ze školy v roce 1965 získal práci v místních novinách Bucks Free Press a později působil v několika dalších regionálních novinách v jihozápadní Anglii včetně Western Daily Press a Bath Chronicle. V tomto novinářském období byl vyslán udělat interview s Petrem Bander van Durenem, jedním z ředitelů malého vydavatelství, kde právě vycházela nová kniha. V průběhu rozhovoru se zmínil, že sám napsal knihu The Carpet People (česky Kobercové). Ta byla nakonec vydána v roce 1971 a slavnostně představena v oddělení koberců obchodního domu Heal's na Tottenham Court Road v Londýně. V roce 1980 se Pratchett stal tiskovým mluvčím elektrárenské společnosti Central Electricity Generating Board, kde v jeho působnosti bylo několik jaderných elektráren. Později vtipkoval o tom, že předvedl svůj smysl pro dokonalé načasování, protože změna zaměstnání následovala brzy po jaderné katastrofě v Three Mile Island v Pennsylvanii v USA. Práci pro CEGB opustil v roce 1987, kdy začal vydělávat víc peněz příležitostným psaním. To mu umožnilo zvýšit tempo a v současné době většinou napíše dvě knihy ročně. Od roku 1998 je držitelem řádu za zásluhy o Britské království za službu literatuře. Se sobě vlastní ironií to komentoval prohlášením ve smyslu "mám podezření, že 'službu literatuře' prokážu, když se zdržím dalších pokusů nějakou napsat". V roce 1999 mu byl udělen čestný doktorát literatury na universitě ve Warwicku. Jeho dcera Rhianna Pratchettová (narozena 1976) je autorkou fantasy a novinářkou. Jako svoje záliby Pratchett uvádí "psaní, procházení, počítače, život". Dobře je znám také díky své zvláštní zálibě v pokrývkách hlavy, což je vidět na zadních stranách obálek originálních vydání většiny jeho knih.

Poslední kontinent

Thu, 01 Jan 1970 01:00:00 +0100

Tohle je poslední zeměplošsky světadíl. Je horky. Je suchý... velmi suchý. Bývala tady prý sice kdysi věc nazývaná Vlhko, ale nikdo tomu nevěří. Prakticky všechno, co není jedovaté, je jedovaté smrtelně. Ale je to, do prdele, to nejlepší místo na celým světě, jasny? A během několika dnů zahyne, pokud ovšem... Kdo je ten hrdina, který neohroženě kráčí rudou pouští? Ten zázračný střihač ovcí, nepřekonatelný krotitel koní, bezkonkurenční vozka mnohospřeží, bezedný piják piva, neuvěřitelný stopař a člověk, který je dokonce schopen sníst Masový koláč v kukuřičné placce za střízliva? Muž se špičatým kloboukem a Zavazadlem - poslední hrdina.

Carpe jugulum

Thu, 01 Jan 1970 01:00:00 +0100

Magráta s Verencem mají dceru a připravují velkou oslavu k jejímu křtu. Na oslavu jsou pochopitelně pozvány i čarodějky - Bábi, Stařenka a Anežka Nulíčková. Bábino pozvání ukradnou straky a Bábi, která se cítí tímto domnělým přehlédnutím uražena, se rozhodne opustit Lancre, protože dojde k názoru, že už ji ostatní čarodějky nepotřebují. Na obřad dorazí poslední hosté, rodina upírů z Uberwaldu. Chtějí získat Lancre, chtějí, aby se jeho obyvatelé stali jejich služebníky... a potravou. Jsou strašliví, protože se zdá, že nemají žádné zábrany a nedají se zastavit.

Páty elefant

Thu, 01 Jan 1970 01:00:00 +0100

Pátý elefant! Mýtické zvíte. Podle trpasličí legendy kdysi v pradávných dobách spadl v oblasti Überwaldu. Proto se tam dnes vyskytuje obrovské tukové a jiné podzemní bohatství. A především tuk je nedostatkový artikl dokonce i v Ankh-Morporku. Überwalští trpaslíci a s nimi trpaslíci většiny Zeměplochy mají volit dolního krále. Ze dvou kandidátů: konzervativního a pokrokového. Podle toho, který to bude, se bude chovat k lidem i celé trpaslictvo. Volbu (a pak samozřejmé obchodní politiku) může ovlivnit nově jmenovaný Ankh-Morkporský velvyslanec v Bjonku, jeho excelence, vévoda Ankhský, sir Samuel Elánius, za vydatné pomoci své ženy. Jedna z politických frakcí však chce udržet Überwald a snaží se v tom siru Elániovi zabránit. Stojí tedy proti němu trpaslíci - zpátečníci, Anguini příbuzní - vlkodlaci a místní upíři. Angua mizí. Karotka najme jako stopaře a tlumočníka Gaspodu (biftek ke každé večeři) a vydá se po jejích stopách. Ankh-Morporská hlídka pod vedením serž-pardon, kapitána Tračníka se rozpadá! Milion dobrodružství! Napětí! Hrůza! láska! Přírůstek do rodiny! Jediný slon!

Jan Kantůrek

Thu, 01 Jan 1970 01:00:00 +0100

Jan Kantůrek (narozen 4. května 1948 ve Zlíně) je dvorním překladatelem Pratchettových děl. Je ženatý a má dvě děti. K práci, která jej později proslavila, se dostal díky své vášni pro Tarzana. Minulý režim pokládal tuto literaturu za pokleslou a většina příběhů nebyla přeložena. V antikvariátech se však daly sehnat angl<img height=\"150\" align=\"right\" width=\"224\" src=\"http://localhost/pratchett/gf/image/jan%20kanturek.jpg\" alt=\"\" />ické originály. První paperback luštil přes půl roku, ale nakonec se zadařilo. Díky obnovení klubu Julese Vernea v roce 1986 začal překládat „na papír“, protože členové klubu si vyměňovali svá dílka mezi sebou.  V letech 1975 – 1990 pracoval jako technický redaktor v nakladatelství Artia, pak přešel na dva roky do Aventina, kde se necítil příliš spokojen. Tehdy ho navštívil Vlastimír Talaš a nabídl mu práci profesionálního překladatele. Nejprve se jednalo o westerny, conanovky a horory. Pak ale přišel pan nakladatel s první Zeměplochou. Jan Kantůrek neměl tušení, že všichni profesionální překladatelé před ním tuto práci odmítli jako nemožnou. Někteří čtenáři sice Kantůrkovi vytýkají nedůslednost a občasné věcné chyby, Terry Pratchett se však nechal slyšet, že dobrým překladem svých knih si je jist akorát v Holandsku a u nás.

Jan Kantůrek - rozhovor

Thu, 01 Jan 1970 01:00:00 +0100

Nedávno spisovatel a librový milionář Terry Pratchett prohlásil, že dobrým překladem svého díla si je jist pouze v Holandsku a v Čechách. Když kdysi čeští scifisté v cizině narazili na „nejlegračnější a nejpodivuhodnější fantasy v této i jakékoliv jiné galaxii“, ani je nenapadlo, že by si mohli počíst i jejich angličtiny neznalí spoluobčané. JAN KANTŮREK (52) zase netušil, že překládat Pratchetta všichni profesionální překladatelé před ním s díky odmítli ... Dnes pracuje na dvacátém čtvrtém dílu Zeměplochy a má na kontě nepřeberné množství westernů, detektivek, sci-fi románů a povídek. A také comicsy. „Anglicky neumím aktivně. Ne že bych umřel v Anglii hladem, ale mám prostě v hlavě jen anglicko-český slovník. Když mám v ruce tištěný text a padnou mi oči na jakékoliv slovo, jeho význam znám. Obráceně to nefunguje. Nenapíšu ani dopis, abych se za něj nemusel stydět. Raději si ho nechám od někoho přeložit. A výslovnost? Velký problém! Když Terry Pratchett přijede a sedneme si spolu, tak už ví, že dokud si nedám dva nebo tři panáky, aby se mi oblomil jazyk, tak nejsem schopen vydolovat ze sebe ani slovo ... Poprvé jsme se spolu setkali v Hamburku. Představili mě jako překladatele jeho knih – tenkrát jsem přeložil snad tři nebo čtyři –, načež jsem požádal, aby se mnou mluvil prostřednictvím tlumočníka. Zesinal. Pak viděl na veřejném čtení, že hodně lidí se směje u české i anglické verze ve stejnou dobu, což byl pro něj důkaz, že vtip zůstává zachován. Potom jsme si povídali a on se různě vyptával ... třeba jak je to u nás s pohádkovými bytostmi, protože v Anglii jich mají spoustu. Odpověděl jsem mu, že u nás existují také, ale jsou trochu jiné. Proto se s těmi jejich musí u nás zacházet opatrně. Místo skřítků, trollů, trpaslíků, nomů nebo orků máme šotky, plivníky, raráše, permoníky ... Vychrlil jsem na něj celou řadu. Vypadal spokojeně. Spousta lidí mi po vydání nové knihy říká: Našel jsem tam něco, co v originále nebylo – ty to přepisuješ?! Ne, ale dostal jsem svolení. Terry mi říkal, abych využil každé situace, kdy bude možnost udělat nový vtípek. Netvrdím, že mi nedá hroznou práci nějaký žertík zplodit, ale v zásadě – u těch běžných věcí – už to jde velmi dobře. Když se déle pohybujete ve světě spisovatelem vytvořeném, začnete vnímat jeho způsob přemýšlení. Odhadnete, jak vyrábí zápletky a legrace. Práce se stává snadnější. Ono se říká, že se překlad podobá ženě: buď je věrný a pak není pěkný, anebo je pěkný a pak není věrný. U mě bylo překládání výsledkem přirozeného procesu, kdy jsem si rozšiřoval slovní zásobu čtením. Na gymnáziu jsem inklinoval k přírodním vědám, takže jsem z angličtiny ani nematuroval. Nakonec mě k ní přivedl Tarzan. Jako velký milovník dobrodružného čtení jsem jednou v antikvariátu narazil na čtyři nebo pět paperbackových dílů, které v češtině nevyšly. Začal jsem jeden číst a luštil ho snad půl roku. V antikvariátech bylo téhle anglosaské literatury dost, ale neorientovalo se v ní snadno. Člověk se musel trefit buď podle obrázku, nebo podle anotace vzadu. Protože nejsem čistokrevný scifista, kupoval jsem všechno: westerny, detektivky, špionážní romány. Každý žánr kromě sci-fi, kde se objevují neustále nové vymoženosti a vynálezy, má určitý okruh používaných výrazů. Časem jsem je vstřebal. V osmdesátém šestém jsme s kamarádem zrenovovali Klub Julesa Verna na sci-fi klub. Mohl mít jen deset členů, abychom si mohli navzájem množit a vyměňovat materiály – do psacího stroje se totiž vešlo jen deset kopií ... Tenkrát jsem hltal Conana. Bylo v něm od bojových umění přes piráty, dravé ryby, gorily, čarodějky, hrady v podzemí, černé i bílé čaroděje až po kouzelníky a staré mumie prostě úplně všechno. Kamarád uměl korejsky a rusky, ale žádné západní jazyky, tak mě přemlouval, abych zkusil přeložit nějaké kapitoly na naši první schůzku. Nejdřív jsem si myslel, že se zbláznil, ale pak jsem to zkusil. Líbily se, a tak jsem je dělal postupně dál. Pracoval jsem jako technický redaktor v Artii. Byla tam skvělá parta a vzpomínám na ty časy strašně rád. Po revoluci vzniklo Aventinum, kde jsem nastoupil na místo vedoucího odbytu, ale to už nebylo ono. V té době za mnou přišel jeden člověk, představil se a řekl, že chce založit malé nakladatelství. Chtěl vydávat i westernovou řadu a sháněl lidi, kteří by mu pomohli. Nakonec jsem do toho šel. Prvních pět šest knih jsem zpracoval rukama. Většinu z nich pak přepisovala na stroji moje žena a jedna moc příjemná slečna z Artie. Byly jediné, které dokázaly dekódovat můj manuskript. Abych jim ulehčil, začal jsem psát tiskacím, ale za nějakou dobu vypadalo písmo opět k nerozluštění ... Někdy okolo prvního Pratchetta jsem si nakonec pořídil počítač. Dovezli mi ho tenkrát z Německa a použít se dal vyloženě jen na psaní: harddisk 40, 1 Ram, T602 a jako bonus devítijehličková tiskárna. Stál asi třicet tisíc, čímž pádem jsem přeložil dvě knížky zadarmo, a ještě doplatil. Nakladatel mě přemlouval, abych zůstal doma a dělal pro něj. Jenže mít dvě děti a vykročit na volnou nohu není snadné ... Nakonec jsem se rozhodl pro. Museli jsme se ale hodně uskromnit a zvládli jsme to jen díky manželce, která chodila do práce, což ostatně dělá dodnes. Trvalo totiž tři čtvrtě roku, než mi začaly chodit peníze. Volný čas vlastně nemám, protože pořád překládám. Ty knížky jsou i můj koníček. Jinak miluju comicsy, hlavně klasické, sbírám je už dvacet pět let. K smrti rád vařím a jím. Mimochodem moje žena vaří skvěle, ale některé věci prostě nedělá. Třeba květák vždycky namele na placky. Ne že by mi nechutnaly, ale smažený květák je smažený květák, čímž pádem se chopím pánve sám. Jsem expert na polívky. Nejraději mám klasické vývary, jako slepičí, hovězí, drůbeží s nudličkami, piju je i jako bujón. Ale chutnají mi i ty hutné, jako třeba bramborová. Když se zeleninka osmahne pěkně na másle, přidá se hodně hub a majoránky ... Umím dokonce upéct i buchty. Sem tam se hlídám, ale když mě popadne amok, sním, na co přijdu. S manželkou jsme spolu už dvacet, ne, pětadvacet let! Zrovna jsme slavili takovou tu stříbrnou svatbu. I po tolika letech spolu vycházíme pořád dobře. Nikdy mezi námi nedošlo k zásadním sporům. I když na dovolené se úplně neshodneme, ona by ráda na lehátko k moři a já tak do Londýna a celý den v antikvariátech. Máme chalupu na Havlíčkobrodsku, tak jezdíme tam. Mrzí mě, že žena moje překlady nečte. Nemá tyhle žánry ráda. Syn občas hodí do nějaké knížky oko a někdy něco zabručí. Vlastně ani mé přátele – s výjimkou scifistů – tahle literatura moc nezajímá. Ale na druhou stranu mi pak volají jejich děti: Strejdo, skvělý – zase jsem si počet’!